Naši psi

Psy, které já pamatuju, jsme měli dva. Když jsem se narodil, tak jsme měli vlčáka Bojara. Ten umřel, když mu bylo asi 11 let, mě bylo v té době něco přes deset. Měl jsem ho hodně rád a obrečel jsem to.
Půl roku jsme byli bez psa a táta psa plánoval, protože máme velkou zahradu, která je pro psa přímo ideální. Já psa chtěl, tak táta slíbil, že ho o prázdninách sežene a já byl pověřený vymyslet jméno. Protože jsme plánovali čuvače, vymyslel jsem pro případ fenky jméno Bella a pro případ psa se mi nejvíc líbí Artuš. Asi tušíte, podle jakých filmů jsem ty jména vybíral.
Jméno pro fenku jsem vymýšlel zbytečně, protože rodiče fenku nechtějí kvůli starostem se štěňaty. A tak táta dnes, 31. 7. 2006, když přijel z práce, přivezl malého Artuše, roztomilé štěňátko čuvače. Zatím ho nemůžu mít u sebe v pokoji, protože bude dělat ze začátku loužičky a mám tam koberec. Takže pro začátek je ubytovaný v kuchyni, kde je PVC. A já se snažím ho co nejrychleji odnaučit dělání loužiček, ale jde to dost pomalu.